Popis: V prvním roce vyrůstá velká růžice přízemních listů, ve druhém roce následuje kvetoucí lodyha, která je obvykle nevětvená, mělce rýhovaná, šedě plstnatá až olysalá, zelená až tmavočervená. Listy vejčité až vejčitě kopinaté, vroubkované až pilovité, na rubu obvykle šedoplstnaté, dolní dlouze řapíkaté, prostřední s čepelí klínovitě se zužující v řapík, horní přisedlé. Květenství dlouhý, hustý, jednostranný hrozen s až 120 květy, koruna zvonkovitá, dolů skloněná, nachová, vzácně bílá, s četnými tmavě červenými a bíle ohraničenými skvrnami, vně lysá, uvnitř brvitá, lem koruny 5cípý. Kvete v VI až VIII. Dvouletka až víceletá rostlina vhodná ke skupinové záhonové výsadbě. Snáší všechny pěstební podmínky, nejlépe jí vyhovuje polostín a provzdušněná půda. Odkvetlé stvoly odstraníme, umožníme tím rostlině přežít do další sezóny.
Více než v léčitelství se náprstník uplatňuje v lékařství, neboť patří mezi základní srdeční léky. Hlavní indikací je chronická srdeční nedostatečnost, tachykardické arytmie a extrasystoly přední komory srdeční. V léčebných dávkách zvyšuje tonus srdce, takže smrštění srdce se stává mohutnější a úplnější, čímž se upravuje krevní oběh a zvyšuje se i vylučování moči z těla. Oproti jiným srdečním lékům se náprstníkové glykosidy na srdečním svalu hromadí, takže účinkují delší dobu po podání.
Užívají se výhradně listy (Folium digitalis) a to k přípravě nálevů, tinktury a dalších forem nebo se izolují čisté účinné glykosidy. Listy se u rostlin jednoletých sbírají v srpnu, u rostlin dvouletých v době květu za suchého počasí a v odpoledních hodinách. Suší se ihned po sběru a co možná nejrychleji, nejlépe za teplot mezi 60 a 70 °C. Aby se omezilo štěpení primárních glykosidů, je třeba drogu udržovat v co možná nejmenší vlhkosti (max. do 3%).
